Recenze - Já nejsem neviditelná

Orig. název: She Is Not Invisible
Autor: Marcus Sedgwick
Přeložila: Dana Stuchlá
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Žánr: literatura pro dívky, mystery, dobrodružství
Počet stran: 271

Anotace: 
Otec Laureth Peakové ji naučil sledovat opakující se události, vzory a čísla - což je něco, pro co má jeho dcera mimořádné nadání.

Její tajemství? Je slepá.

Pak se ovšem její táta ztratí, Laureth popadne svého sedmiletého brášku a vydá se vstříc záhadě, která je dovede až do New Yorku. V tomhle velkoměstě je její dovednost vysledovat šokující a občas nebezpečné spojitosti dovede do světa plného temnoty. Dokáže zachránit svého tátu i sebe?


Já nejsem neviditelná je spletitá skládačka o tom, že nic se neděje jen tak pro nic za nic a náhoda neexistuje. Třináctý román Marcuse Sedgwicka, který nedáte z ruky až do poslední stránky.

Tuhle knihu jsem si představovala jako normální dívčí románek, ale je to pravý opak. Tohle se nedá nazvat románem (možná tak láska k rodině?). Opravdu jsem se těšila přečíst si knihu z pohledu slepé dívky. Jenže mi to přišlo jako neuvěřitelná detektivka. A navíc některé části knihy byli, buď na mě moc chytré nebo já na ně moc hloupá. Někdy jsem se bavila a někdy nudila.

Laureth byla hodně odhodlaná a přemýšlivá. I když nevidí, vždy odhadne, kde se co děje. Někdy jsem nemohla uvěřit, že je opravdu slepá.
Její bratříček Benjamin je tak roztomilý a chytrý na svůj věk.
A její tatínek, spisovatel, ten byl opravdu posedlý psaním knih.

I když v knize není popis žádné krajiny ani vzhledu lidí, i tak je opravdu zajímavá.
Konec byl podle mě až moc urychlený (moc mě mrzelo, že se tam Sam už neobjevil). Chtělo by to pokračování.

Pro mě to byl nový styl psaní a ráda bych si přečetla i další podobné knihy.

Obálka je opravdu povedená, hlavně díky ní jsem si knihu pořídila.

Od Marcuse Sedgwicka si chci ještě přečíst Moje ruka touží po meči a Polibek smrti.