Recenze - Divergence

Orig. název: Divergent
Autorka: Veronica Roth
Přeložila: Radka Kolebáčová
Díl: 1.
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012
Žánr: Dystopie, Román
Počet stran: 341
Počet kapitol: 39

Anotace: 
Nacházíme se v dystopickém Chicagu, kde je společnost rozdělena do pěti frakcí. Každá frakce se zaměřuje na jednu ctnost – Candor na upřímnost, Abnegation na obětavost, Dauntless na statečnost, Amity na mírumilovnost a Euridite na moudrost. Každý rok v předem určený den si všichni šestnáctiletí musí vybrat, které ze zmíněných ctností zasvětí zbytek svého života. Pro Beatrice tato volba znamená rozhodnutí mezi životem s rodinou a tím, čím je doopravdy. A to, co si vybere, nakonec překvapí i ji samotnou.

Během výcviku, který probíhá ve velmi konkurenčním duchu, si Beatrice zvolí nové jméno (Tris) a snaží se v novém prostředí najít místo, kam patří. A také si nějak utřídit své pocity vůči jednomu na jednu stranu fascinujícímu, ale na druhou stranu velmi nebezpečnému chlapci. Do toho všeho ji tíží jedno velmi zásadní tajemství, které (jak se později ukáže) může zachránit život všem, které miluje... ale také ji zničit.

Teď už chápu co na této knize všichni vidí. I mě se příběh zalíbil a stal se mou srdcovkou.

I když jsem viděla film dříve, tu radost ze čtení mi to nezkazilo. Postupně jak jsem četla tak jsem na film dost zapomínala. A v knize byly některé věci více vysvětleny.

Nápad rozdělit lidstvo do různých skupin, kde závisí na povaze je dost originální (já se třeba v žádné z frakcí necítím úplná... znamená to že jsem divergentní?)

Hlavní postava, Tris, je mi velice sympatická. Hlavně ty její změny povah. Byly doby kdy jsem s jejími činy souhlasila a doby kdy jsem si řekla "co to sakra dělá?!". Bylo super vidět jak se ze slabé a bezmocné dívky stává silná a bojácná.

U Čtyřky mě překvapilo, že jakkoliv se snaží tvářit jako tvrďák, byly doby kdy své city dal opravdu najevo (to se na mužích tak často nevidí).
Další postava o které bych se chtěla zmínit je Jeanine. I když je záporák, tak trošičku jsem si jí taky oblíbila. Co na to říci, ví co chce a jde si za tím... Ale patří jí to.

Asi nejsem jediná, kdo na konci proklínal autorku za to, jaké postavy nechala na pospas. Ale mám respekt a říkám si, že bez toho by to tak super nebylo.

Z dalších dílů mám strach, že si svou kvalitu už neudrží, ale zatím nemůžu posuzovat. Každopádně si chci na chvíli od dystopií odpočinout a Rezistenci začít číst minimálně za týden.